SBOHEM, INUŠKO....

A po 10 dnech klidu, opět hrůza. Naše Inuška čekala štěňátka. Byli jsme jí krýt na Nový rok v Bratislavě krásným psíkem Eaglem. Na vyšetření nám paní doktorka potvrdila 4 štěńátka. Vše se zdálo krásné a pohodové. Bohužel v neděli 23.2. už Inuška nepapala a její bříško bylo hodně veliké. V pondělí na veterině jsem byla ujištěna, že je to normální, že feny před porodem nejí, jenže jí do porodu chyběly dny (min.6). Předpokládala jsem, že když má v sobě tolik prcků (4), bude okolo 58 dne rodit.

Bohužel, dýchání se zhoršovalo a bříško ještě rostlo. Nastal 57.den a já už byla zoufalá. Zavolala jsem lékařce (ta se kvůli nám vrátila z dovolené o 3 dny dřív) a ta okamžitě nakázala příjezd do ordinace. Inuška už mi ale kolabovala a než se jí stačila zavést kanyla s roztokem, vydechla naposledy. Začal boj o štěňata. Řezalo se okamžitě ( 27.2., 57.den ve 13hod) a na svět přišlo nádherných 6 jedinců. Všechny byly v pořádku, ale bez mámy. Paní doktorka ihned zverbovala veškeré známé a vše dala i na FB. Lidé se jí ozývali a nabízeli pomoc. Přijel i chovatel z Luhačovic, který poskytl svou jokšírku jako kojnou. Ta už měla 3 své drobky (3,5týdnů staré) a přijala mé novorozené dva. Kloučka a holčičku, jenž navážili 94g a 90g. Paní doktorka vybrala ty, co byly nejčipernější. Se zbytkem (2 kloučci a dvě fenečky) jsem vyrazila do Bratislavy za Annamárií, jenž má úžasné schopnosti vypiplat i ty nejslabší jedince. Obdivuji tuto ženu. Dokáže zázraky. Dokrmuje sondou přímo do žaludku a tím nehrozí vdechnutí mléka. Druhý den jsem se snažila sehnat mléko s kolostrem a to se mi za pomocí dalších skvělých lidí na Slovensku podařilo.  Předtím, než jsme pro něj jeli (majitelé byli v práci), jsem měla několik hovorů s majiteli jokšírky. Bohužel moji malí neměli tolik síli, aby si mléko z cecíků vytáhli a tak je museli dokrmovat stříkačkou. Znova jsem požádala FB o pomoc. Paní doktorka mi poslala i hodně tel.čísel, které jsem obvolávala. Všem těmto lidem MOC děkuji za to, že nabídli svou pomoc. Nakonec jsem se rozhodla, že je odvezu do Bratislavy, do jistoty přežití. Po vyzvednutí mléka a návratu z Trenčianských Stankovců, jsem jela pro malé do Luhačovic a odtut dál do Bratislavy. Dojela jsem po jedenácté večer a tam jsem nechala na klinice malou holčičku uspat. Bohužel začala kolabovat, těžce dýchala. Veterinářka konstatovala zápal plic a maličkou uspala. Kloučka si převzala Wilou a neskutečně se o něj začala starat. Drobek se snažil přisát. Snad vše zlé je již zažehnáno a Annamária bude mít moooc sil, aby zvládla mých pět papilloních dětí, sirotků. Fotky v serii přikládám.

Dne 17.2. byli naši malůšci na čipování a očkování. Prošli bez ztáty kytičky a jsou z nich už "velcí" motýlci. Jejich váha v 7 týdnech u psa : 1245g , fena: 1270g. Pořádní bůčci, jak prohlásila naše veterinářka.

Víkend 15.-16.2. jela naše Kiss na Mezinárodní výstavu do Brna na DUOCACIB, kde byla v péči naší hendlerky Andrejky. Po oba dny ve velké konkurenci si vychodila známku V2. Byla jsem moc ráda, že chodila dobře a i na stole vše zvládla a krásně zoubky ukázala. To jsem doma trnula, jestli to zvládne. Holčička se pochlapila. Moc děkuji za péči Andrejce.

Dost mě zaujala fotka kostry psa, kde je pěkně zobrazeno, kdy dozrávají jaké klouby a šlachy. Fotku budu dávat i pod pohyb štěněte.

10.2. svítilo sluníčko a tak jsem vzala naše štěňata poprvé ven. Pouze na chvilku, jelikož teplota vystoupala na tři stupně. Ze začátku se trošku báli, ale po chvilce už se snažili i běhat. Máma jim dodávala jistotu. Nesměla u toho chybět Kisinka. Ta se vcítila do role náhradní mámy. Chová se jako správná chůva. Je něžná a to se prckům líbí. Rorynka si tak může od nich odpočinout.

Dnes, 8.2., mi přišly nádherné fotky naší Litchi Belly Fleur ( Belušky). Zítra oslavuje vrh "L" své druhé narozeniny a Beluška je se svojí rodinou oslavuje již dnes. Jako první. Proto jí, i její celé rodině, přeji všechno NEJLEPŠÍ! Hlavně zdraví a spokojenost, moc prima zábavy se svými kámoškami a klidný psí život.

I fotky z oslavy Lemonka jsem si stáhla z FB. Moc za ně děkuji majitelce.

Marie Anna nám vyrostla do krásy. Moc děkuji Ladě za její péči.

7.2. dostali Očka na krk poprvé oboječky. V první chvíli vůbec nereagovali, ale jak to zjistili, to bylo škrábání. Po nějakém čase se však uklidnili a normálně si začali spolu hrát. Orianka brzy zjistila, že je to skvělá věc na terorizování malého Zikouška. Začala ho za obojek tahat. Je to velká dračice. Ziki se však nedal a tak jí to vše vracel.

Únor nám začal opět přemístěním ohrádky a upravením prostoru pro štěňata. Dokonce jsem jim vyzkoušela dát trošku masíčka, ale radost z něj měla spíš máma. Malúšci jen trošičku olízali misku a pak se raději napili od Rorynky.