BONITACE

Aby mohl pes či fena s PP působit v čistokrevném chovu, musí splnit předepsaná kritéria, určená příslušnými chovatelskými kluby. Pokud je plemeno zastřešeno více kluby, mohou se podmínky uchovnění lišit. Kluby jsou však povinny uznávat si navzájem chovné jedince. Pro majitele psa členství v klubu není povinné. Být členem klubu má ale řadu výhod. Za mírný roční poplatek kluby svým členům poskytují např. výrazné slevy za bonitace i vystavení krycích listů. Kluby pořádají vlastní klubové i speciální výstavy, svody mladých jedinců, srazy a schůze. Členům poskytují poradenství i kompletní chovatelský servis. O dění v klubu informují členy na svých webových stránkách i formou tištěného zpravodaje. Kluby si samy určují podmínky uchovnění. Ty však musí být v souladu se zákonem a standardem jednotlivých plemen. Malá plemena dosahují chovnosti od 15 měsíců, střední a velká od 18 měsíců. Obří plemena až ve 24 měsících. Bonitovat však lze již ve 12 měsících. Zbonitovaní jednici jsou však chovní až po dosažení požadovaného věku. Chovnost psa není omezena věkem. Trvá po celý jeho život. Chovnost feny končí dosažením devíti let. Podmínky uchovnění souvisí s plemenem. Např. pro lovecká plemena jsou požadované minimálně zkoušky vloh. Tuto zkoušku musí skládat majitel psa, aniž by musel být členem mysliveckého sdružení. Pro řadu ovčáckých i pasteveckých plemen pak jsou podmínkou zkoušky z výkonu. Některé kluby vyžadují účast na mezinárodní či národní výstavě, kde získání známky výborná nebo velmi dobá postačí, aby se pes stal kandidátem chovu. Jiné kluby chovnost podmiňují účastí alespoň na jedné výstavě pořádané klubem, kde je pes předveden ve třídě ve které již může získat známku výborná či velmi dobrá + bonitaci (např. KCHMPP). Další kluby zas uchovní jedince pouze na základě bonitace (např. Exotic klub). Žádná výstava není požadovaná. Zbonitovat tedy lze i psa či fenu v nestandardní úpravě srsti – ostříhané jedince nebo jedince, kteří jsou v majetku zarytého odpůrce výstav J Některé kluby provádějí selekci zaměřenou na povahu, jiné vyžadují různé zdravotní vyšetření. Nejčastěji se jedná o rentgeny kyčelních a loketních kloubů. Vyšetření patell, srdce, očí. Některé kluby vyžadují přímo testy DNA. Jiné při bonitaci kontrolují vzorky srsti ve snaze odhalit přítomnost barviv. Některá bílá či merle zbarvená plemena se zase musí podrobit vyšetření sluchu, protože mají sklon ke hluchotě. U plemen prokazatelně zatížených jakoukoliv dědičnou chorobou jsou zdravotní vyšetření a testy nutností a pro plemeno přínosem. U plemen, kde se problémy nevyskytují, však smysl postrádají. Přehnané požadavky klubu mohou majitele psa od samého chovu odradit a přehnaná selekce zase může zbytečně snižovat chovnou základnu plemena. Vždyť mnozí chovatelé stejně nechávají své psy i feny vyšetřit dle svého uvážení. Ne však proto, že je k tomu někdo nutí, ale proto, že je zdraví svých svěřenců zajímá.

Pokud je k uchovnění psa předepsaná bonitace, je třeba se na ni předem u klubu písemně přihlásit a zaplatit požadovaný poplatek. Psa je na bonitaci vhodné dobře připravit, protože jí za svůj život může absolvovat pouze jednou, nelze jí v případě neúspěchu opakovat. Při bonitaci se pes posuzuje v pohybu i ve statice. Měří se kohoutková výška a délka těla. Některá plemena se i váží. Kontroluje se skus, počet zubů a u psů – samců varlata. Psa je tedy třeba naučit běhat nejlépe na tzv. výstavním vodítku. Psovod vede psa u levé nohy. Nácvik běhu po obvodu kruhu, proti směru hodinových ručiček se vám může hodit i při předvádění na výstavách. Malá plemena se ve statice posuzují na stole. I to je třeba psíka naučit, aby se ve výšce nebál, nekrčil a na stole si nelehal. Pes na sebe musí nechat sahat, (rozhodčí) musí si nechat otevřít tlamu. Nesmí se projevovat příliš bázlivě a již vůbec ne agresivně.

Bonitační komisi tvoří rozhodčí s aprobací pro dané plemeno + pověřený člen klubu. Kvality, nedostatky bonitovaného jedince jsou převedeny do bonitačního kódu. Ten je u různých plemen tvořen různě : mohou to být čísla, písmena a případně kombinace čísel a písmen. U MKŠ oba kluby používají číselnou řadu, přičemž 0 označuje ideál. Exotic klub používá 10-místný kód, KCHMPP pak 16 místný kód. Jedinců s ideálním bonitačním kódem se samými nulami však mnoho není. Bonitační kódy jsou důležité pro chovatele, aby nespojovali jedince se stejnými nedostatky. Pokud má například fenka světlé oko a nakryjeme jí psem se světlejším okem, všichni potomci budou mít ne zcela ideální světlejší oko. Pro světlookou fenu je třeba zvolit vždy psa s perfektním, tmavým okem. Tak je to se vším. Tituly z výstav jsou fajn, v chovu se jimi však nelze slepě řídit. I mnozí šampioni mají řadu nedostatků. Mají však ale i řadu předností, které lze vhodnou plemenitbou přenést na potomky a svůj chov posouvat dopředu. U MKŠ je třeba brát v potaz i velikost. Maličký pejsek většinou dokáže nakrýt i velkou fenku. Malou fenku nakrýt velkým, byť sebedokonalejším psem je značně riskantní. Chovatelské kluby by měly důsledně požadovat zveřejnění bonitačních kódů krycích psů, kteří jsou nabízeni na klubových stránkách. Jinak bonitace tak trochu postrádají smysl. A to je škoda. Těžko totiž někdo může nutit majitele krycího psa, aby tuto důležitou informaci zveřejnil na svých soukromých stránkách. Majitelé fen se pak často musí spokojit s tvrzením, že byl pejsek úspěšně zbonitován s výborným výsledkem.

         Za článek děkuji paní Drahuské